BLOG: 5+1 tipů pro první měsíce s prvním miminkem

Ať chceme nebo ne, s prvním miminkem se prostě mnohé změní. Pro mne osobně je největší změnou jistá nepředvídatelnost. Plánování dostává zabrat a staví puntičkářskou a nepokojnou mysl před nepříjemné kompromisy. Spánek je narušen, tělesná integrita také a hormony z vás možná udělají osobu, se kterou byste na kafe rozhodně nešla. Já to vše brala jako cestu nového poznání, přesto jsem s mnohým bojovala a v mnohém přehodnocovala. Po půl roce jsem se ohlédla a sepsala si pár postřehů, které vám nyní přináším. Třeba někomu pomohou. A nebo stejně jako mé staré já mávnete rukou a prozření přijde až se zkušeností...:) 

1) Plánujte mateřskou jako odpočinek

Plánujete na mateřské pracovat? Odložte to. Opravdu! Je lepší mít zpočátku čas na sžití se s miminkem i s novou rolí jako takovou. Je to klišé, ale opravdu je to změna. Já díky předčasnému porodu nestihla práci ani částečně předat a nebýt obětavě pomocí manžela, nezvládla bych to. Změna je to u někoho větší, u někoho menší, záleží na vašem nastavení i na potřebách a náročnosti každého miminka. Ale to nikdy nevíte předem, proto dejte tomu čas. Až si po pár týdnech zvyknete na nový režim, situaci znovu zhodnotíte a věřte mi, je snazší si případnou práci poté přidat, než se už od šestinedělí nebo nedejbože už na sále stresovat, že nic nestíháte.

2) Smíření se s tím, že čas určuje ten maličký

Mám na sebe vysoké nároky. V nemocnici jsme byli po porodu dlouho a už tam jsem se smířila s nočním vstávání i tříhodinovými cykly (teď se jen směju, že mi to přišlo náročné, ale o tom zase jindy :D). Jenže jak se miminko doma pak rozkoukávalo a sílilo, začalo čím dál více harmonogram narušovat. Na to jsem nebyla připravená. Jsem právě z těch, které se rozhodly/musely nadále omezeně pracovat (holt podnikání...). V tříhodinovém režimu jsem si to dokázala zařídit, ale co když si mimi "bude dělat, co bude chtít"? Až se smířením přišel klid pro obě strany. Již prostě nejde plánovat práci na den, ale třeba na týden, vařit je třeba na více dní a hlavně rychle, uklízet jen když je síla a nervat si vlasy, když se vám zrovna místo procházky povedlo odpoledne dobře si pospat. Vše v klidu a hlavně s rozumem. Jsou dny kdy nestihne člověk nic, je rád za jídlo. A pak jsou dny, kdy to dožene. Plánuji tedy práci realisticky a na týden a ono to prostě nějak vyjde. 

3) Nestyďte se říct o pomoc 

Říct si o pomoc není slabost. Dnes jsme hrozní solitéři s přehnanými nároky na sebe i ostatní. Ale nebylo to tak vždy, lidé žili komunitně a péče o miminko komunitu vlastně potřebuje. Nechte si přinést jídlo, uklidit, povozit miminko - co vám bude příjemné. A to jak ochotnými babičkami nebo kamarádkami, nebo klidně profi službou. Ale! Pokud se na to necítíte, řekněte důrazně NE příliš brzkým nebo příliš dlouhým návštěvám. Na všechno bude dost času, až to sami tak budete chtít.

4) Nebojte se péče o miminko

Prvorodička je v podstatě ze dne na den hozená do kolotoče, ze kterého se jen tak nedostane. Musí být funkční za každé okolnosti a ještě hned odbornicí na veškeré miminkovské potřeby. Nebo - musí? Jistě že ne, vždyť je toho taková spousta! Miminka zkrátka potrápí v nezralém tělíčku ledacos. Bolesti bříška, problémy se spánkem, objevování, neutišitelný pláč... Základem pro miminko je samozřejmě klidná a bezpečná mámina náruč. Buďte v klidu a miminko bude také - to byla pro mne tedy také dlouhá cesta za uvědoměním, ale strašlivě to pomohlo. Když si nevíte rady, obraťte se na pediatra, od toho tu je. Podporujte v péči o miminko také partnera, často mají zcela zbytečné obavy např. z manipulace. Důležité je: když člověk musí, zvládne vše. 

5) Nepřehlcujte miminko vjemy 

Zpočátku toho miminko moc nepotřebuje. Seznamuje se s vámi, vaší vůní, a nejbližším okolím. Nechte je cítit teplo svého těla, zkoumat kontrasty třeba pohledem na okno či žaluzie a do vaší tváře. První hračkou, kterou ráda daruji a také jsme ji dostali, je leporelo s kontrastními obrázky, ty jako jediné doporučuji pro první dva měsíce. Veškerý zdroj zájmu stejně obsáhnete vy a váš domov. Zpívejte, miminka opravdu rády poslouchají a milují melodické zvuky. Když vidíte, že miminko začíná fixovat kromě vašeho obličeje a kontrastů i na jiné věci, můžete mu postupně zkusit nabízet i další jednoduché hračky. Radost bude mít z obličejíků, barevných geometrických tvarů, jednoduchého chrastítka. Za sebe doporučuji však miminko nepřehlcovat. Děsí mě fotky miminek na pestrobarevných podložkách, nad sebou zrcátka, chrastítka a kolotoče, kolem kontrastní obrázky, světýlka, hrací strojky atd. Miminko je roztěkané a buď se jeho hlavička přehltí vjemy, nebo jednoduše nestihne vše ani pořádně prozkoumat. Také nedoporučuji neustálé vyhrávání rádia nebo televize. Miminko přes den položte na zem a případně pořiďte jednoduchou hrazdičku, na ni dejte jednu hračku nebo několik pentliček. Choďte kolem a vykonávejte běžné denní práce a popisujete je miminku. Zpívejte mu. Pro mne to bylo zpočátku vysilující, mám ráda svůj klid, ale zvyknete si. Nakonec zjistíte, že si zpíváte i bez miminka. ;)

+1) když cítíme zlost nebo beznaděj

Zavaleni prádlem a špinavým nádobím, plány nevycházejí a už týdny se bortí a do toho miminko pláče a krouti se a vy skřípete zuby, zatínáte pěsti či pláčete s ním... Touto fázi jsem si prošla také a je hodně nepříjemné cítit vztek k tomu nebohému tvorečkovi. Miminko vám to nedělá naschvál, nezlobí, chová se prostě jako miminko. Možná jen ještě nevíte, jak na sebe reagovat, ještě nepoznáte, co je za problém, a maličké je zase čerstvé hozené do velkého světa a je to pro něj šílené těžké se a tím smířit. Oba jste ale skvělí, jak jen můžete být. Jste pro sebe důležití. Nepříjemno přejde a pak se na vás drobek usměje. Zapamatujte si radost, kterou jste měli z pozitivního těhotenského testu, z prvního pohledu, z úsměvu či brouknuti a vzpomeňte na ně, když vám začne být úzko či s vámi zacloumá vztek. Pokud budete mít už opravdu nepříjemné myšlenky, což se prostě může stát, nestyďte se, chvilku nechejte miminko osamotě a běžte se do druhé místnosti vydýchat. Zavolejte partnerovi, mámě, osobě, které důvěřujete, svěřte se, poplačte si. Vydýchejte se a pak se vraťte, přitulte k miminku a buďte pro něj tou nejdůležitější osobou. Brzy zjistíte, že máma přenáší svůj klid i na miminko a postupně se tak sehrajete, že vám spolu bude hlavně hezky a těžší chvilky budou stále lépe uchopitelné a řešitelné.

Důležité: Potýkáte-li se dlouhodobě s nepříjemnými pocity, úzkostmi či strachy, se kterými si nevíte rady, zvažte konzultaci s odborníkem, nebo se obraťte např. na organizaci Úsměv mámy. Říci si o pomoc není slabost, naopak!

Nutno dodat, že na rady, ani ty od zkušených harcovnic, většinou prostě nedáme. A tak si každý zkouší a prožívá toto období sám, zpětně pak hodnotí, co fungovalo, jak si představoval, a kde měla maminka zase pravdu. Přeji vám všem nastávajícím i stávajícím maminkám, ať je váš první půlrok s miminkem co nejkrásnějším. Rychle to uteče, opravdu.

Linda (Hračky vzdělávačky)