Je naše dítě připravené do školky? Praktický (a uklidňující) průvodce pro rodiče tříleťáků

Syn oslavil třetí narozeniny a před námi je další velký mezník – jeho první nástup do školky. Ještě nedávno se mi zdálo, že je to daleko před námi, téměř v nedohlednu, a najednou jsme tady. A i když jsem se na tento okamžik připravovala a těšila, stejně mě občas přepadne směs emocí: dojetí, nejistota, trochu stres. V hlavě se točí otázky – je na to opravdu připravený? Co všechno by měl umět? Děláme to správně?

Začínám pozorovat každodenní situace mnohem víc než dřív. Někdy mi přijde, že potřebuje pomoci skoro se vším – s oblékáním, jídlem, nebo když se máme někam vypravit a on se prostě zasekne. Ale pak stačí, aby šlo o něco, co ho opravdu baví nebo co „nemá dělat“ – a zvládne to raz dva úplně sám. Je mi jasné, že je šikovnější, než si občas připouštím, jen prostě ví, že máma to stejně nakonec udělá, protože „už je čas jít“. Nebo možná jen pochopil, že s mámou je ten svět prostě pohodlnější.

Teď navíc procházíme obdobím, kdy si začíná opravdu naplno uvědomovat sám sebe. Zkouší hranice, chce rozhodovat, mít poslední slovo – a nejčastěji to samozřejmě testuje na mně. Někdy mám pocit, že jsme v nekonečné sérii vyjednávání: co si vezme na sebe, kam půjdeme, co bude jíst. A když já chci jedno, on chce zásadně opak. Vím, že je to normální. Vývojová psychologie říká, že kolem třetího roku se děti snaží najít svoje místo ve světě, a učí se rozpoznávat a vyjadřovat emoce, ale ještě je neumí plně ovládat. A tak se i banální situace může během pár minut proměnit v malé drama. A když už pěním, snažím se aspoň udržet a nesklouznout do nevhodných vzorců, protože ty ten vzdor nakonec jen prohlubují. 

Těžké období je v kombinaci s novými výzvami živnou půdou pro pochyby. Ale ty je potřeba rozehnat. Pojďme se společně podívat, co by si dítko mělo osvojit před nástupem do školky, připravujme se průběžně a těšme se z nové životní etapy společně. :)

Co by dítě mělo při nástupu do školky zvládnout?

Může to vyznít jako soubor velkých výzev – a pro mnohé rodiče i jako stresující kontrolní seznam. Ale ve skutečnosti jde spíš o postupné, přirozené dovednosti, které se dají krásně trénovat v běžném provozu doma. Ať už při hraní, běžném oblékání nebo při vaření večeře. Zásadní je, aby dítě mělo šanci si věci zkoušet a postupně převzít zodpovědnost. My rodiče musíme trochu zpomalit, nechat je dělat, i když víme, že bychom to zvládli rychleji a precizněji.

Základní dovednosti, které většina školek (a i pediatrů) vyžaduje, zahrnují:

• Používání toalety bez plen, včetně základní hygieny – utřít se, spláchnout, umýt si ruce

• Umět si umýt ruce mýdlem a utřít je do ručníku

• Použít kapesník, případně se vysmrkat s pomocí

• Najíst se samostatně lžící, pít z hrnečku

• Spolupracovat při oblékání a obouvání

• Reagovat na jednoduché pokyny dospělých

• Znát své jméno a příjmení

• Umět si hrát s ostatními dětmi, vydržet chvíli bez rodičů

Když už po dítku vyžadujeme samostatnost, přizpůsobme tomu i prostředí, má to obrovský význam. Malý stupínek k umyvadlu, ručník v jeho výšce, oblečení, které zvládne samo obléct – to všechno má obrovský vliv na to, jak rychle (a s chutí) se do nových dovedností pustí. 

Co (také) doporučují školky

Na základě různých materiálů i zkušeností rodičů jsem si udělala přehled, co bývá u tříletých dětí ve školkách považováno za žádoucí. Ne jako ultimátum, ale jako orientační seznam toho, co se hodí mít zažité:

1. Sebeobsluha a hygiena

• Bez plen přes den, ideálně i na spaní
• Zvládnout si umýt a utřít ruce
• Používat kapesník, vysmrkat se (klidně s pomocí)
• Nepotřebovat dudlík – ani na spaní

2. Stravování

• Jíst samostatně lžící, pít z otevřeného hrnečku
• Sedět u stolu během jídla
• Umět ukusovat pečivo bez krájení

3. Oblékání a obouvání

• Poznat své oblečení, spolupracovat při oblékání
• Umět si obout a zout boty nebo bačkory

4. Komunikace a sociální dovednosti

• Znát své jméno a příjmení
• Umět říct, že chce na záchod, že má hlad nebo žízeň
• Zvládat základní pravidla slušnosti – pozdravit, poděkovat
• Poslechnout jednoduchý pokyn učitelky

5. Motorika a samostatnost

• Chodit po schodech, ujít krátkou vzdálenost bez nošení
• Kreslit, stavět z kostek, popsat obrázek
• Zvládat chvíli bez rodiče, zapojit se do kolektivu

Realita podle maminek

Z toho, co čtu na diskuzních fórech a slyším od kamarádek, vyplývá jedna důležitá věc: málokteré dítě zvládá vše a naprosto dokonale. A učitelky to vědí. Většina školek má pochopení pro to, že se děti učí i za pochodu, že doma se chovají jinak než ve skupině a že každé dítě má jiné tempo.

U nás doma je to zrovna tak. Přes den už syn plenku nepotřebuje, ale na spaní ji ještě má. A kakání? To je u nás samostatná kapitola. Zavedl si rituál – po spaní si stoupne za dveře obýváku, potřebuje absolutní klid, a tlačí do plíny. Pokus o otevření dveří končí výbuchem emocí. Necháváme ho být. Důvěřujeme, občas si o tom pak v klidu popovídáme a věříme, že i tohle časem zvládne jinak – až bude připravený.

Zkušené maminky se shodují, že nejdůležitější je zvládnout tyto 4 věci:

• Samostatné chození na toaletu

• Základní sebeobsluhu (jídlo, oblékání)

• Schopnost fungovat v kolektivu bez rodiče

• Poslouchat pokyny zejména v nebezpečných situacích

Naopak věci jako zavazování tkaniček, recitování básniček nebo kreslení postaviček nejsou nezbytné – jsou to milé bonusy, ne podmínky přijetí.

Státní vs. soukromá školka: Jaké jsou rozdíly?

Státní školky přijímají většinou děti od tří let, upřednostňují ty s trvalým bydlištěm ve spádové oblasti a požadují povinná očkování. Důraz kladou na základní sebeobsluhu a přizpůsobení se režimu. Třídy bývají plné dětí a není tolik prostoru se o každé dítko individuálně starat.

Soukromé školky bývají flexibilnější – jak v režimu dne, tak třeba v přístupu ke spánku, jídlu nebo věku dítěte. Často přijímají děti i od jednoho roku a mají individuálnější přístup, a to zejména díky menším skupinkám. Jsou ale finančně náročnější.

Na závěr

Nástup do školky je pro dítě i rodiče velký krok. Ale když dáme dítěti čas, důvěru a prostor zkoušet věci po svém (s drobnou korekcí), můžeme ten přechod zvládnout klidně, bez zbytečného tlaku. Snažím se proto na všechno dívat s nadhledem, neporovnávat, netlačit. A hlavně – nepřenášet svůj stres na dítě. Školka je začátek nové etapy, na kterou se připravujeme, ale hlavně těšíme.

Přehledně v tabulce